Kvalita, vize a férovost jsou základem všeho, co dělám.

Když vydám ze sebe to nejlepší, co v daný moment dokážu, s ohledem na všechny zúčastněné, výsledek se dostaví. Tato filozofie mě provází nejen v projektování, ale ve všech oblastech života.

Rovnováha mezi dokonalostí a realitou

Naučila jsem se, že je zásadní správně ocenit své úspěchy a věřit v dobrý výsledek. Věřit sobě, že na to mám, že to zvládnu. Když přijmu plnou zodpovědnost za svou tvorbu, nedovolím si nic podcenit – doplním, co neumím nebo neznám, a aktivně hledám řešení.

Protože věřím, že vždycky existuje cesta.

Zároveň jsem pochopila, že perfekcionismus může být past. Jak mám vydat to nejlepší a přitom nebýt perfekcionistka? Jak si udržet vysokou kvalitu a zároveň mít čas pro sebe?

ODPOVĚĎ JSEM NAŠLA V NASTAVENÍ PRIORIT. 

Je třeba zhodnotit důležitost projektu a jeho částí, detailnost jednotlivých prvků, a dát to do poměru s termínem a honorářem. A především – NAUČIT SE DĚLAT TEČKY. Mít den nebo stadium dokončení, kdy si řeknu: STOP.

Čas jako nejcennější zdroj

Během let projektování jsem se naučila, že čas je nejcennější a často nedostačující komodita. Ale kdo určuje, čemu dám svou energii a čas? Kdo rozhoduje, jak je můj čas drahý? Kdo volí, s kým spolupracuji a pro koho tvořím?

Pouze já.

Kdo je zodpovědný za to, jaký život mám, co v něm dělám, čemu se věnuji, jestli jsem šťastná, jestli žiji, jak si přeji, s kým a kde?

Jen já sama.

Toto uvědomění mi pomohlo nastavit své činnosti efektivně. Začala jsem na tom pracovat v době, kdy jsem si spočítala, že v kanceláři trávím 70-80 hodin týdně a vedle toho už stíhám jen jíst a spát. Přečetla jsem si tehdy krátký článek a body v něm jsem postupně začlenila do svých dnů.

Výsledek? Začala jsem odcházet po osmi hodinách domů, měla jsem čas pro sebe, nebyla jsem tolik unavená, usmívala jsem se a cítila jsem se svobodnější. A přitom mi neubylo práce ani kvality.

Cesta k efektivitě

Umění vypnout

Současně jsem pochopila, že je potřeba se naučit vypínat a relaxovat. Zahrnout do svého programu činnosti, u kterých si vyčistím hlavu:

  • Pohybové aktivity
  • Aktivity pro duši
    procházky v přírodě, terapie a semináře, ...
  • Setkání s přáteli a rodinou
  • Cestování
  • Cokoli, co je pro mě osobně důležité

Když si udělám čas pro sebe, získám prostor pro nadhled a zhodnocení situace. Z toho těžím při následné tvorbě. Naberu sílu pro další výzvy a projekty. Je to moje prevence proti vyhoření – protože vyhořelá bych neprospěla nikomu, a tím méně sobě samé.

Naučila jsem se projekty pouštět. Udělat maximum, když je to v mé moci, a smířit se s tím, co už v mé moci není. Zhodnotit, za co mám zaplaceno a za co ne, a co mi stojí za to i mimo placený čas a námahu.

Tato filozofie mi pomáhá si rovněž dobře srovnat životní priority. Zhodnotit, co od života očekávám a co v něm chci zažít. Kolik k tomu potřebuji peněz a – co je důležitější – kolik k tomu potřebuji ČASU.

Umění pouštět

Sdílení cesty s ostatními

Dnes sdílím tyto principy nejen ve svém projektování, ale i ve výuce a mentoringu. Protože věřím, že efektivita a radost z tvorby jdou ruku v ruce. Že struktura a svoboda se nevylučují – naopak se krásně doplňují.

Často dá hodně úsilí se něco naučit, posunout se. Nabité zkušenosti a vědomosti mají ale pouze poloviční význam, pokud zůstanou uzavřené v nás samotných. Sama jsem nesmírně vděčná za informace a zkušenosti z oboru i přidružených oborů, které se mnou kolegové sdíleli a sdílí na mé cestě. Právě proto jsem se rozhodla tyto zkušenosti předávat dál.

Mým cílem je pomoci ostatním najít podobnou rovnováhu mezi kvalitou, efektivitou a osobním životem. Aby technické nástroje nebyly brzdou, ale prostředkem k větší svobodě. Aby čas strávený u počítače přinášel nejen kvalitní výsledky, ale i prostor pro všechno ostatní, co dělá život bohatým a naplňujícím.