Každá čára v AutoCADu má svůj příběh.
Ten můj začal na Mendelově univerzitě, kde jsem poprvé otevřela program, který se později stal mým každodenním společníkem. Tehdy jsem netušila, jak zásadně ovlivní mou profesní dráhu.
Od univerzitních lavic do mezinárodních vod
Během studií jsem vycestovala na stáž na Corvinus University of Budapest, kde jsme s týmem architektů pracovali na PŘEMĚNĚ ROMSKÉHO PARLAMENTU NA KOMUNITNÍ PROSTOR. Návrh měl sloužit jako podklad pro žádost o státní podporu rekonstrukce – byla to má první zkušenost s projektem, který měl reálný společenský dopad.
Skutečný křest ohněm však přišel během stáže v prestižním německém ateliéru Reiner Schmidt landschaftsarchitekten. Jako stážistka jsem pracovala na počítači, který byl zrovna volný – což znamenalo RŮZNÉ VERZE PROGRAMŮ, ODLIŠNÁ UŽIVATELSKÁ NASTAVENÍ a často i práci v cizích jazycích. Tehdy začala ta pravá zábava s AutoCADem i dalšími grafickými programy.
Byla jsem placená jako stážistka, a tak jsem se nebála ptát. Ptala jsem se hodně a učila se ještě víc. Tato zkušenost mi umožnila zpracovat diplomovou práci na úrovni, která otevřela dveře do profesionálního světa.
V rytmu velkoměsta
Moje profesní cesta pokračovala v renomovaném ateliéru Cigler Marani architects v Praze, který patřil mezi největší v zemi. Tady už nebylo místo na pomalé učení – zakázek bylo hodně a všechny vyžadovaly kvalitní návrh i precizní zpracování. AutoCAD tvořil 85 % MÉ KAŽDODENNÍ PRÁCE.
Přestože jsem se rychle učila, narážela jsem na své limity. Trávila jsem v práci dlouhé hodiny a brzy jsem pochopila, že pokud chci vedle práce mít i osobní život, potřebuji radikálně změnit svůj přístup.
Efektivita, rychlé kreslení v AutoCADu, schopnost rychle vyhledávat informace a správně vyhodnotit důležitost jednotlivých částí projektu – to vše se stalo mou prioritou.
Trvalo mi téměř dva roky, než jsem se dostala do fáze, kdy jsem odcházela po osmi hodinách domů s pocitem, že mám hotovo a zvládám své úkoly.
Po zkušenosti ve velkém ateliéru jsem krátce působila v malém krajinářském studiu se čtyřmi členy. Tam jsem pochopila, co všechno potřebuji k tomu, abych mohla začít projektovat na volné noze. Začala má cesta za finanční a projekční nezávislostí – za vlastním podnikáním.
Začínala jsem od nuly – bez spolupracujících osob, bez kontaktů na jiné profese, bez klientů, bez reklamy. Přesto se během tří let můj čistý příjem vyšplhal o téměř 30 % nad průměrnou mzdu. Byla jsem na sebe hrdá a cítila jsem obrovskou vděčnost a úlevu. Věřila jsem, že teď už to zvládnu.
První kroky k nezávislosti
Mateřská pauza a nový začátek
V témže roce jsem porodila první dceru. S manželem jsme se rozhodli, že dokážeme uživit jen jeden podnik (podnikali jsme oba), a já jsem zůstala v domácnosti s dětmi.
Na rodičovské dovolené, postupně se dvěma dětmi, jsem zpracovala jen několik projektů. Tento čas jsem ale využila k rozvoji dialogu s dalšími ženami v oboru, což vyústilo v založení společného ateliéru. V mezičase jsem pracovala na reklamě studia, nastavení standardů zpracování zakázek a strategii spolupráce.
Nyní je to rok, co jsem zpět v plném nasazení. Jde to rychleji než poprvé – díky zkušenostem, dobré strategii, odvaze a schopnosti se zatnout a nevzdat. Všechny výzvy, kterými jsem prošla – jazykové bariéry, technické překážky, mateřství i restart kariéry – mi daly jedinečnou perspektivu, kterou nyní mohu předat dál.
Moje cesta s AutoCADem a projektováním nebyla vždy přímá, ale každá oklika mě naučila něco cenného. Právě tyto zkušenosti – nejen technické dovednosti, ale i schopnost překonávat překážky a nacházet efektivní řešení – jsou základem toho, co dnes předávám ve svých kurzech.
Zpátky na své cestě – s novou perspektivou
Věřím, že i Ty můžeš najít svou cestu k projektování s lehkostí a radostí, ať už jsou Tvé začátky jakékoliv. A budu Ti na té cestě ráda průvodkyní.