
Dlouhou dobu jsem považovala většinu toho, co jsem zvládla, za samozřejmé či dokonce nedostačující. Ať už šlo o každodenní záležitosti nebo něco výjimečného. Znáš ten pocit? Dosáhneš něčeho a hned si řekneš: „To nic není, to by zvládl každý.“
Postupem času ale zjišťuju, že samozřejmé není nic. Ani to, že ráno vstanu, že vidím, že můžu chodit.
I MALÝ ÚSPĚCH SE POČÍTÁ.
Proč přestat podceňovat své úspěchy?
Když se na věci dívám tím „starým pohledem“, dochází mi postupně motivace se o něco snažit, něco zkoušet… a čím dál častěji se dostavuje frustrace.
Můj život a moje působení mi pak přijde čím dál méně důležité. A tohle není pravda – je to iluze, která mě odrazuje od dalších činností. A to je škoda nejen pro mě, ale i pro ty, kteří by z toho, co vytvořím, mohli čerpat.
A to platí u každého z nás… i u Tebe.
Dary, které máme sdílet
Věřím tomu, že každý máme svoje dary, bez ohledu na to, co si myslí nebo říkají lidé okolo nás. A že ty dary máme proto, abychom je využili pro sebe, ale taky abychom jimi obohatili někoho dalšího.
K tomu, abychom je dali ven, je často zapotřebí hodně odvahy i úsilí. Stojí to nejeden výstup z vlastního stínu, z komfortní zóny i hranic, za které jsme do té doby nešli.
Úspěch začíná prvním krokem
Vím, že každý jeden z nás už v životě něco dokázal… Ani dostat se z matčiny dělohy, naučit se chodit, komunikovat a samostatně se najíst není samozřejmé, i když je nám to přirozené. Projít školou – jednou, druhou, třetí… Zvládnout první úkol v nové práci.
Když začneš se zdánlivě „samozřejmými“ záležitostmi a dostaneš se v soupisu až do dnešního dne, bude toho zřejmě hodně.
Každá věc, co zvládneme, se nám někdy může kladně projevit v tom, co děláme. Aby se z člověka stal cyklistický šampion, vyžaduje to na začátku první jízdu na kole – bez ní se nejde dostat dál.
Jak začít slavit své úspěchy?
Zvu Tě ke psaní Tvého „oslavného deníku“. Piš si tam, co chceš. Je na Tobě, co uznáš, že stálo za úsilí, odvahu, vytrvalost, překonání se…
Jednou jsem tak seděla se Soňou, jednou úžasnou ženou projektantkou, v kanceláři a probíraly jsme právě tohle téma – že je potřeba slavit to, co se povede, i to, co jsme zvládly, i to, že jsme to jednoduše nevzdaly.
Ten večer jsem zašla do místního Coopu a koupila to nejlepší šampaňské, jaké měli. Večer jsem si připila se svým mužem a myslela na všechno, co jsem v poslední době zvládla, i na to, co jsme zvládli spolu. On úplně nechápal, co vlastně slavíme, ale já jsem z toho měla skvělý pocit.
Oslava nemusí být velkolepá
I málo stačí. Nemusí to být nic extra, dlouho a perfektně naplánované. Jde to i dnes a klidně se sklenicí průzračné vody nebo lahodné bezové šťávy.
A ještě něco. Myslela jsem si, že ke slavení je potřeba ještě někdo, další osoba… Dnes už vím, že slavit můžu i sám/sama se sebou. Důvod, proč to neudělat, se vždycky najde, ale když chceš důvod proč ano, najde se taky.
Každý posun si zaslouží uznání
Pokud to ještě neděláš, pojď slavit své úspěchy. To, co se povedlo, i to, kde ses nevzdal/a, dotáhl/a to do konce. Pojď se ocenit i tam, kde ses něco naučil/a, někam se posunul/a.
Všechno má svůj smysl, i když jej nemusíme pochopit hned, někdy až o hodně později.
„Vyšší dívčí“ – umění se odměnit
Víš, čemu říkám „vyšší dívčí“? V tomto případě je to schopnost a dovolení si čas od času se odměnit – dobrou masáží, večeří, koncertem, výletem… nebo úplně jinak, čím chceš. Něčím, co je odměnou pro Tebe.
Malá inspirace: Co všechno můžeme slavit?
SLAVENÍ ÚSPĚCHŮ NENÍ LUXUS – JE TO NEZBYTNÁ VÝŽIVA PRO NAŠI MOTIVACI A SEBEDŮVĚRU.
Každý krok na cestě k mistrovství si zaslouží uznání. A Ty už jsi ušel/ušla mnohem delší cestu, než si možná uvědomuješ.
Tak přeju krásnou oslavu a gratuluju ke Tvým úspěchům! .)
