
Praktický manuál pro důležité profesní situace
Stává se ti to?
Prezentace projektu před investorem, zástupci města nebo veřejností. Nebo před odbornou porotou, která danému tématu opravdu rozumí.
Zvládáš to hravě, nebo i ty cítíš závan nervozity?
Nervozita je v určité míře potřebná. Je to informace těla – dává nám pocítit respekt. Říká: „Děje se něco důležitého. Záleží ti na tom.“ Pomáhá nám situaci nepodcenit.
Co když je ale její míra taková, že člověku dochází slova, vypadnou myšlenky, zrudne, chvěje se mu hlas nebo ruce?
Pak je dobré vědět, co pomáhá. Co lze vyzkoušet. Co lze dopředu podchytit.
Níže najdeš malý manuál, který se mi v praxi osvědčil.
1. Dech, jako první pomoc
Rada, kterou jsem kdysi dostala před důležitou prezentací:
Pomalý (nikoli hluboký) nádech a výdech.
Fyziologicky se stane jednoduchá věc: okysličí se mozek.
Současně získáš krátkou pauzu. Zastavíš se. Utřídíš myšlenky. Dáš dohromady odpověď.
Dech je nejrychlejší nástroj, který máš vždy k dispozici.
2. Uvědomění: i druhá strana nese zodpovědnost
Velmi důležité je uvědomění, že protistrana může být také pod tlakem.
Pro obě strany je to důležité. Každá nese svou míru odpovědnosti a očekávání.
V takové chvíli lze mluvit s druhou stranou jako s partnerem.
Ne jako s „hodnotitelem“, ale jako s někým, kdo hledá dobré řešení stejně jako ty.
Když prezentuji před zástupci města, připomínám si:
„Jde nám o společnou věc. Chceme nejlepší možné, realizovatelné řešení.“
To výrazně snižuje míru nervozity.
3. Když tělo zatuhne – rozhýbej ho
Pokud cítíš, že tuhne tělo:
Prokrvení těla pomůže i hlavě.
4. Ujasni si cíl
Předem si odpověz:
Sepiš si stručné poznámky.
Jasná struktura je polovina klidu.
5. Prezentaci si vyzkoušej nahlas
Slyšet vlastní hlas je zásadní.
Ideálně si prezentaci zkus před někým – partnerem, kolegou, kamarádkou.
Pomůže ti to:
6. Odlehčení a autenticita
Někdy pomůže situaci odlehčit.
Klidně říct: „Teď jsem z vás trochu nervózní.“
Upřímnost odzbrojuje.
Stejně tak je v pořádku říct:
„To teď nevím, ale prověřím to.“
Profesionalita není o dokonalosti, ale o poctivosti – dělat svou práci svědomitě a zodpovědně.
7. Ptej se
Otázky ti:
Například:
Dáváš tím protistraně důležitost a současně buduješ partnerství.
8. Pozitivní naladění
Před začátkem si vědomě vybav emoce:
To, s jakým nastavením do situace vstoupíš, je znát.
9. Příprava má své hranice – a pak STOP
V určitém momentu je potřeba říct:
„Udělal/a jsem maximum.“
A jít spát.
Spánek regeneruje mozek.
Jeho nedostatek zvyšuje riziko „okna“ – tedy krátkodobého výpadku paměti (blackout) nebo ztráty soustředění.
10. Vizualizace rovnováhy
Pokud tě tréma drží i během prezentace, můžeš si představit, že:
Dokud nejste na stejné úrovni. Když se cítíš, že jste si rovni, jedná se ti lépe.
A znovu: dýchej.
11. Vnější podpora
Pomoci může i:
Změna perspektivy (například výhled z kopce nebo procházka v přírodě) pomáhá nebrat situaci fatálně.
12. Nadšení místo strachu
Je obrovský rozdíl mezi tím, zda vyzařuješ strach, nebo nadšení.
Pokud věříš návrhu, řešení, projektu – opři se o to.
Nadšení je přenosné.
To, s jakou energií do toho jdeš, je přesně to, co druhá strana cítí.
13. Když potřebuješ jít ještě dál
Pokud je tréma silná a vrací se opakovaně, existují i cílené techniky práce s myslí – například v rámci NLP (neuro-lingvistického programování).
V jednom kurzu, který jsem absolvovala, přinesla účastnice téma trémy před zásadním pohovorem, kde šlo o významnou finanční dotaci. Kombinace přípravy a práce s technikou NLP jí pomohla situaci zvládnout klidně a soustředěně. Dotaci získala.
Závěrem
Nejde jen o tebe.
Jde o projekt. O řešení. O přínos.
A mezi strachem a nadšením si v určité míře opravdu vybíráme.
Zvol dobře.
Lenka
